Trocha historie
Omán je nejstarší nezávislý stát v arabském světě.
Je
strategicky umístěn u ústí Perského zálivu v jihovýchodním rohu Arabského
poloostrova.
8. století – nástup arabské nadvlády a zavedení islámu.
1507 – Portugalci vyplenili Muscat a dobyli ománské pobřeží.
Byli vyhnáni v roce 1650.
1737 – Peršané napadli ománské území.
Byli vyhnáni v roce
1749, kdy se k moci dostala dynastie Al Bu Said, která vládne dodnes.
1800 - 1900 - Ománská říše se rozšiřuje o Zanzibar a Mombasu na východním pobřeží Afriky a části indického subkontinentu
1832 - Tehdejšímu sultánovi Said bin Sultanovi se Stone Town na ostrově Zanzibar v dnešní Tanzanii natolik zalíbila, že přemístil hlavní město z Muscatu na Zanzibar.
1970 - Sultan Qaboos bin Said zrušil otroctví
1891 - 1951 byl "Omán a Muscat " britským protektorátem.
Podle nové smlouvy v roce 1951 získal Omán úplnou nezávislost na Británii.
1913 – Rozdělení kontroly nad zemí.
Ve vnitrozemí vládnou
ibáditští imámové a pobřežním oblastem sultán.
1920 – Na základě dohody zprostředkované Brity sultán uznává autonomii vnitrozemí.
1948 - Sultán Said bin Taimur pro nedostatek hotovosti prodal pakistánský přístav Gwadar Pákistánu za přibližně 1,7 miliardy liber.
1954 - 1959 – Válka Jebel Akhdar = boje mezi místními Ománci ve vnitrozemí, vedenými jejich zvoleným imámem Ghalibem al-Hinai, a silami sultána, podporovaného Velkou Británií a konsorciem světových ropných firem (klíčovým faktorem jsou zásoby ropy ve vnitrozemí Ománu).
1959 - Sultan Said bin Taimur s pomocí britské armády a bombardovací kampaně RAF znovu získává kontrolu nad vnitrozemím. Jeho vládu charakterizuje feudální přístup a izolace země.
1964 – Objeveny zásoby ropy; těžba začíná v roce 1967.
1965 - 1975 - Dhofarské povstání v jižním Ománu.
Levicové síly
bojovaly proti vládním jednotkám. Povstání bylo nakonec potlačeno se značnou
vojenskou podporou Spojeného království, Jordánska, Spojených arabských emirátů
a Íránu.
Na konci 60. let 20. století bylo v Ománu zakázáno kouřit na veřejnosti, hrát fotbal, nosit sluneční brýle nebo s kýmkoli mluvit déle než 15 minut.
V zemi bylo pouze 5% obyvatel gramotných, obyvatelé se dožívali v průměru 40 let, nebyly nemocnice, existovaly jen 3 soukromé školy pro chlapce, necelých 10 km zpevněných silnic...
1970 – Sultán Said bin Taimur byl s pomocí ománské armády a britské tajné služby svržen svým synem. Sultan Qaboos bin Said zahajuje program modernizace Ománu.
60tiletý Said bin Taimur se během převratu nešťastnou náhodou střelil do nohy a byl letecky převezen do Spojeného království. Svůj život prožil v londýnském hotelu Dorchester až do své smrti v roce 1972.
1972 - během Dhofárského povstání se odehrála bitva o Mirbat mezi levicovými silami podporovanými marxistickým Jemenem a devíti vojáky britské SAS (podpora sultánových vládních jednotek)
1981 – Omán je zakládajícím členem Rady pro spolupráci v Perském zálivu sestávající ze šesti zemí, které mají přístup k Perskému zálivu (Kuvajt, Saúdská Arábie, Katar, Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Omán)
1999 – Omán a sousední Spojené arabské emiráty (SAE) podepsaly hraniční dohodu definující většinu jejich sporných společných hranic.
2002 – Sultan Qaboos bin Said rozšířil volební právo na všechny občany starší 21 let.
2007 – Ománská rezervace přímorožců se stala prvním místem, které bylo odstraněno ze seznamu světového dědictví UNESCO poté, co ubylo vzácných druhů a vláda snížila rozlohu parku o 90 %.
2011 - Arabské jaro - demonstranti požadují pracovní místa a politické reformy. Jeden demonstrant je zastřelen policií. Sultan Qaboos bin Said reaguje slibe pracovních míst a výhod.
2020 - Sultan Qaboos bin Said umírá, jeho nástupcem je jeho bratranec Haitham bin Tariq Al Said.
